Historie

Několik dat z historie mlýna „MRSKOŠ“ v Horažďovicích.

Mlýn Podmezský ( nazývaný také Podměstský ), později zvaný „MRSKOŠ“ vznikl podle prvních písemných zmínek v roce 1373 na pravém břehu řeky Otavy. Původním majitelem byla obec, postupem času byl mlýn obcí pronajímán a posléze také prodán.

Roku 1855 kupuje mlýn rodina Mrskošova z Nového Knína a tím doslova a do skutku začíná rodinná mlynářská historie Mlýna MRSKOŠ. V roce 1910 Karel Mrskoš starší přestavěl nejen mlýnskou budovu, která byla zvýšena na tři patra, ale došlo i k modernizaci strojního zařízení ( fa Prokop Pardubice ). K pohonu mlýna byla postavena Francisova turbina s vlastní strojovnou, která využila síly a dravosti řeky Otavy.V roce 1914 nejen mlýn zastihla 1. světová válka, která ovšem nikterak neovlivnila provoz mlýna, ba naopak mlýn v těchto zlých časech zásoboval celé okolí moukou.V roce 1923 Karel Mrskoš starší umírá a mlýn přebírá jeho syn.V období 1932-1937 prožívá mlýn hospodářského rozmachu a je zřízena krupárna, která přináší mlýnu velký užitek, neboť na ječné kroupy je velký odbyt. Začíná se rovněž mlýt ječná mouka zn. „Perla“. Díky tomuto období dochází v roce 1935 k další strojní modernizaci opět firmou Prokop Pardubice. V roce 1936 kupuje mlýn první nákladní automobil zn. Škoda, kterým zajišťuje veškerou dopravu.V roce 1938 mlýn prochází další rekonstrukcí a modernizací . Nelehké období 2. světové války (1939-1945) přineslo mnoho strachu, starostí a útrap. Hned po začátku války byly zavedeny potravinové lístky na mouku, což způsobilo její prodávání mimo příděly, tento způsob prodeje byl označován jako „černý trh“. Zde nejen mlýn K. Mrskoše, ale všechny české mlýny sehrály důležitou úlohu v zásobování obyvatelstva. To samozřejmě vedlo k mnoha spekulacím s cenou mouky na „černém trhu“. Ke cti Mrskošova mlýna slouží skutečnost, že zde byla prodávána mouka za normální ceny. Toto černé mletí jakož i prodej mouky bylo stíháno a přísně trestáno. Po konci války v roce 1945 byl zakoupen další nákladní automobil zn. Opel.

Ani tomuto mlýnu se nevyhnulo zestátnění a tak v roce 1948 byl mlýn znárodněn a začleněn pod správu n.p. Jihočeských mlýnů v Českých Budějovicích a následně roku 1950 přechází mlýn pod Západočeské mlýny. Díky moderní technologii a vysoké produkci si komunističtí vládci netroufli mlýn zavřít. V období socializmu byl Mrskošův mlýn částečně modernizován strojním zařízením, nově byla vystavěna budova balírny a administrativy. Pouze „elektrárnička“ (Francisova turbína ) neodolala smělým plánům socialismu a v roce 1965 byla při přestavbě jezu vyřazena z provozu a následně zasypána.

V první vlně privatizace byl mlýn vrácen manželce ( Boženě Mrskošové ) a dceři ( Marii Melzerové ) původního majitele mlýna pana Karla Mrskoše, které ke dni 1.10.1991 tento mlýn převzali.Do té doby byl mlýn označován jako provoz mlýn Horažďovice a spadal pod s.p. Západočeské mlýny. Tímto datem začalo pět budov na rozloze skoro 4 ha na pravém břehu řeky Otavy v Horažďovicích , obrazně řečeno, psát svoji další kapitolu života. Pro správu restituovaného majetku byla zvolena forma podníkání OSVČ s názvem Marie Melzerová – Mlýn a krupárna MRSKOŠ. Tímto datem začala další rekostrukce a modernizace budov a nového strojního zařízení. Od roku 1991, kdy byl horažďovický mlýn navrácen původním majitelům, vložila rodina nemalé finanční prostředky do úpravy budov a nového strojního zařízení. V roce 2002 byla založena společnost s ručením omezeným, která převzala využívání nemovitostí a všechny obchodní aktivity dosavadního modelu podnikání fyzické osoby Marie Melzerové.